Jezdit rovně není umění. Kumšt je, když bravurně zvládnete průjezd zatáčkou. Jakých zlozvyků byste se měli vyvarovat – a na co se naopak zaměřit? Problematiku jsme konzultovali se zkušenými lektory z pražské autoškoly KING.

Dostat na dálnici ručičku na tachometru na hodnotu kolem 200 km/h umí téměř každý, ale průjezd zatáčkou vyžaduje mnohem více – spoustu zkušeností a sebereflexe. Kdyby dostávali řidičské oprávnění pouze řidiči, kteří zatáčkami projíždět umí, bylo by na cestách podstatně méně automobilů. Navíc by tak často nedocházelo k nehodám, neboť nesprávný průjezd zatáčkou patří k častým důvodům kolizí.

V prvé řadě je třeba přijmout fakt, že způsob průjezdu do značné míry závisí na charakteru automobilu. O něčem jiném je zatáčka za volantem Škody Rapid a Jeepu Cheerokee. Záleží na typu pohonu, účinnosti brzdného systému, umístění těžiště vozu, výkonu motoru a dalších kritériích.

Závodní jezdci rozlišují deset druhů zatáček a jejich obtížnosti označují číselnou řadou 1 – 10. Zatáčkami označenými „1“ projíždění na plný plyn. Desítky jsou tzv. „vracáky“, před jejichž průjezdem je nutné hodně ubrat.

Autoškola Praha však studentům nekomplikuje život tak složitým dělením. Lektoři rozlišují tři základní obtížnosti zatáček:

  • táhlá zatáčka – projíždí se tak, že řidič (v závislosti na nájezdové rychlosti) nebrzdí vůbec nebo jen mírně,
  • střední zatáčka (pravoúhlá) – řidič musí přibrzdit,
  • vracečka (tvar do „U“ – řidič musí výrazně zpomalit.

    Uvědomte si, že čím rychleji se vůz pohybuje, tím je větší odstředivá síla, která ho vytlačuje ven ze zatáčky. Proto je důležité zvolit správnou nájezdovou rychlost. Samotná technika projíždění jde ruku v ruce se zkušenostmi řidiče. Ani po letech byste však neměli zapomínat na pokoru. „Vyletět“ ze zatáčky lze až příliš snadno a následky bývají tragické.